ČT 1
Petr Fiala, předseda vlády /ODS/ Naši občané jsou nejméně ohroženi chudobou v celé Evropské unii.
Andrej Babiš, předseda hnutí /ANO/ Vláda Petra Fialy naprosto selhala v ochraně obyčejných lidí před chudobou.
Lukáš Vyhnanovský, pracovník Armády spásy Když vidím to srovnání, jak žiju já a jak moji klienti, tak si daleko víc vážím toho, co mám.
osoba Myslím si, že z těch našich zaměstnání bychom se asi neuživili.
Ivana Šmakalová, pracovnice v domově pro seniory Jeden měsíc se mi podaří našetřit, další měsíc na to sáhnu.
Daniel Baránek, pracovník Akademie věd Vyskakovat si nemůžeme. Je to pořád o hledání priorit. osoba Občas si rozmýšlíme, jestli koupíme mléko nebo vajíčka, kór v dnešní době, protože to ty ceny jsou katastrofální.
Lukáš Vyhnanovský, pracovník Armády spásy Dobrý den. Já jsem Lukáš Vyhnanovský, v Armádě spásy pracuju 15 let a teď jdeme za jedním naším klientem, kterému pomáháme se sociální rehabilitací.
Lukáš Vyhnanovský, pracovník Armády spásy Dobrý den. Lukáš. Tak jsem tady.
redaktor Lukáš Vyhnanovský pomáhá lidem, kteří se ocitli v tíživé finanční situaci, aby se zase postavili na nohy, našli si práci a mohli důstojně žít. Sám ale musí nad svými výdaji přemýšlet. I jeho manželka totiž pracuje v sociálních službách.
Lukáš Vyhnanovský, pracovník Armády spásy Já mám úvazek 0,8. Teď beru 28 000 čistého. Manželka má poloviční úvazek v domě pro matky s dětma, takže má nějakých 16 000. Do toho ještě nějakou práci pro výukovou agenturu. Děti máme 11, 8 a 5 let, dva kluky a holku. To není jen tak. Pět let jste každý měsíc splácel tolik tisíc bez jedinýho výpadku, máte prodlouženou nájemní smlouvu a jsou to nový podmínky toho, kolik se platí a je to zase na rok.
osoba No jasně.
redaktor Manželé přinesou každý měsíc domů dohromady zhruba 50 000 Kč.
Lukáš Vyhnanovský, pracovník Armády spásy Třeba dětský oblečení sdílíme na sloupech a pak to zase posíláme dál. My sami taky nemáme žádný velký výdaje na oblečení, taky fungujeme podobně. Nemáme automobil, po Praze se dostaneme městskou hromadnou, a když jednou za čas potřebujeme někam vyjet, buďto jedem vlakem, nebo si to auto někde půjčíme.
Daniel Prokop, sociolog Tady je takový mýtus, že máme nejmenší chudobu v Evropě, protože vycházíme dobře v jednom ukazateli, to je ta relativní příjmová chudoba, a ta se počítá tak, že vezmete v každé zemi medián příjmu, střední příjem, z toho spočítáte 60 % a koukáte, kolik lidí spadlo pod to. Problém je, že ten medián těch příjmů, to, co si za to koupíte, jakou má hodnotu, je v Česku třeba na poloviční výši než v Německu, Belgii, v Lucembursku a podobně.
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu Za posledních pět let opravdu došlo ke skokovému zhoršení životní úrovně a hospodaření lidí, zejména s ohledem na energetickou inflační krizi. Od konce roku 2021 až do konce roku 2023 jsme zažili bezprecedentní propad reálných příjmů. V celé ekonomice řádově o 12 %.
Daniel Prokop, sociolog, PAQ Research Ten chudý v tom Německu se má zhruba stejně jako ten středně příjmový člověk v Česku. Když to spočítáte dobře, přes nějaký jako absolutní míry chudoby, tak jsme pořád v nějakém lepším středu Evropy.
Lucie Trlifajová, socioložka Různý podoby chudoby a ekonomický nejistoty dneska dopadají především na pracující domácnosti. A bohužel ve veřejný debatě tohle pořád není adekvátně reflektovaný.
Lukáš Vyhnanovský, pracovník Armády spásy No, co se týče dovolených, my vlastně hrozně rádi vyrazíme někam pod stan. Děti jsou na to zvyklé a baví je to. Pro nás je důležitější, aby děti měly kvalitní školu než to, že jdeme do multikina. Kdybysme takhle nežili, tak nám asi ty peníze nestačí.
Daniel Prokop, sociolog, PAQ Research Když to měříte dobře, tak chudoba se posledních 25 let snižuje. Nejvíc samozřejmě v době tý konjunktury mezi lety třeba 2012–2020. Od toho covidu a během té inflační krize, tak to se spíš zhoršilo prostě, ale ta dlouhodobá trajektorie je jako pozitivní.
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu My dneska vidíme, že až 60 % zaměstnanců deklaruje, že mají určité potíže vycházet se svými příjmy od výplaty k výplatě a plná čtvrtina deklaruje, že mají buď velmi vážné nebo vážné potíže. Čtvrtina ze všech zaměstnanců, to je milion lidí, kterých se to v České republice týká a jsou to, prosím pěkně, pracující zaměstnanci, kteří mají opravdu vážné potíže vycházet s příjmem od výplaty k výplatě.
redaktor Rodinu podle Lukáše Vyhnanovského zachraňuje hlavně to, že nemusí platit dnešní komerční nájem. Před 15 lety si totiž koupili byt. S hypotékou jim pomohli příbuzní a přátelé, kteří jim dali peníze do základu a zaručili se za ně. Hypotéka jim měsíčně přijde na zhruba 8 000 Kč.
Lucie Trlifajová, socioložka Pro střední třídu většinou ještě před 10–15 lety bylo možný dosáhnout na hypotéku a postupně dosáhnout nějakého stabilní bydlení i se střední mzdou. A posledních, řekněme, pět let se to rapidně proměňuje, že najednou člověk i s mediánovou mzdou, pokud nemá podporu z rodiny, která mu nabídne třeba vstupní kapitál, vlastně na to vlastní bydlení nedosáhne.
Lukáš Vyhnanovský, pracovník Armády spásy Mám tady kolegy, kteří třeba mají nájemní bydlení, žijou sami a z toho platu jsou sotva schopní si to bydlení udržet.
Lucie Trlifajová, socioložka V současný době ty domácnosti, který jsou odkázány na nájem nebo si musí brát extrémně vysoký hypotéky nový, tak jsou disproporčně víc ohrožený chudobou. A my to, co vidíme v těch statistikách, že se nám to promítá už do dat o ohrožení s chudobou u domácností s dětma a mladých domácností obecně.
Lukáš Vyhnanovský, pracovník Armády spásy Kdybysme museli platit regulérní nájem, tak by někdo z nás nejspíš musel dělat nějakou jinou práci. To jako bezesporu. Tohleto je naše volba a my jsme si takhle vybrali, ale současně si uvědomuju, že tohle nemá být to, jak by měli lidi v sociálních službách žít.
Lucie Trlifajová, socioložka My jsme počítali pro Českou republiku tzv. minimální důstojnou mzdu, která má umožnit pokrýt částky, které jsou v té společnosti vnímané jako standard. Vyšlo to pro Českou republiku na 45 865 Kč, pro Prahu a Brno to číslo zohledňuje vyšší náklady na bydlení a tam jsme se dostali na celý necelých 54 000 hrubého.
Daniel Prokop, sociolog, PAQ Research Jako smysluplná podle mě definice chudoby vychází z těch ukazatelů právě, kolik jim zbývá peněz, když zaplatí bydlení, jestli generujou nějaký úspory prostě vůbec nebo žijí od výplaty k výplatě a podobně. Potom jsou ukazatele typu, jestli vůbec si můžete třeba dovolit jednu dovolenou ročně, aspoň v rámci Český republiky, což si 20 % lidí zhruba nemůže dovolit.
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu, Alma Career Pak se na to můžeme podívat i třeba optikou, jak si lidi můžou dovolit zvládat nečekané situace, třeba když se něco v domácnosti pokazí. A v české populaci opět 26 % ze všech pracujících si nemůže dovolit vůbec zaplatit nějaký takovýhle mimořádný výdaj. A dalších 35 % má potíže ve chvíli, kdy takový výdaj přijde. redaktor Ivana Šmakalová je samoživitelka. Od bývalého manžela se odstěhovala před necelými dvěma lety.
Ivana Šmakalová, pracovnice v domově pro seniory Právě stojíme před budovou centra pro seniory, kde pracuju osmým rokem. A rok a tři čtvrtě tady pracuju na pozici vedoucí péče. Lucie Trlifajová, socioložka Ať máme jakýkoliv měření chudoby, vždycky samoživitelky vychází jako ty nejvíc ohrožený skupiny.
Ivana Šmakalová, pracovnice v domově pro seniory Můj plat je zhruba od 30 do 34 tisíc čistého. Záleží, jak jsou odměny, které samozřejmě nejsou pravidelné.
Ivana Šmakalová, pracovnice v domově pro seniory Výdaje pravidelné, co odchází z mého účtu každý měsíc, je 21 480 Kč. Mně zůstane měsíčně zhruba kolem 13 000.
Ivana Šmakalová, pracovnice v domově pro seniory Dobrý den. Tak jak se máte? Dobrý?
osoba Dá se to. Ivana Šmakalová, pracovnice v domově pro seniory Jo? Dobře.
Ivana Šmakalová, pracovnice v domově pro seniory Ahoj holky. Jak to jde dneska? osoba Ale jo, dobrý. Ivana Šmakalová, pracovnice v domově pro seniory Každý měsíc, když mi přijde výplata, tak mám spočítané, kolik z toho účtu odejde a kolik mi zůstane. To si rozdělím na ty týdny. Jak to vychází zhruba do další výplaty. L
ucie Trlifajová, socioložka Určitě bude část žen, které zůstávají, já bych neřekla vždycky násilných, ale třeba v problematických složitých vztazích kvůli tomu, že díky tomu jsou schopny zaplatit bydlení, jsou schopny jako těm dětem nabídnout základní standard.
Ivana Šmakalová, pracovnice v domově pro seniory Spím na rozkládacím lehátku. Už několikrát jsem si na postel sice našetřila, měla jsem ji i vybranou, ale nakonec se našlo vždycky něco jiného, za co bylo potřeba ty peníze utratit. Ale tohle je takovéto moje zázemí. Tak tady je naše obýváková část a zároveň pokojíček dcery, kdy dcera má tady své zázemí, takový svůj koutek na hraní. Zároveň je to náš obývák, ale jak vidíte, sedačku nemáme, nebyla tak důležitá.
Ivana Šmakalová, pracovnice v domově pro seniory Tak tady jsme v pokoji mého prostředního syna, který vlastně, když jsem odcházela od manžela, tak jeho jediným požadavkem byl pokojíček za zavřenými dveřmi.
Ivana Šmakalová, pracovnice v domově pro seniory Největší strach mám z toho, že bych nemohla chodit do práce. Bez té práce, když se hodně uskromníme a zruším pojistky a zruším tady ty spoření různé, tak vydržíme dva, možná tři měsíce.
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu, Alma Career 18 % ze všech zaměstnanců deklaruje, že nemají vůbec žádné rezervy. Dalších 22 má rezervy nejvýše na měsíc. A tohle podvazuje schopnost lidí třeba z vlastní vůle procházet změnami práce a dostávat se k lépe placeným příležitostem, jejichž hledání vždycky nějaký čas trvá. Vidíme i takový fenomén, že kdyby práci ztratili, tak klidně vezmou o něco hůře placenou práci, ale hlavně co nejrychleji, aby neměli pokud možno žádný výpadek příjmů.
Daniel Baránek, pracovník Akademie věd Kdybychom měli dělat to, co jsme vystudovali, to, co nás baví…
Natálie Baránková, učitelka v mateřské školce, pracovnice v neziskové organizaci V čem vidíme smysl.
Daniel Baránek, pracovník Akademie věd V čem vidíme smysl, tak z toho bychom nevyžili.
Natálie Baránková, učitelka v mateřské školce, pracovnice v neziskové organizaci Určitě ne s dětmi. Možná ani sami dva. redaktor Daniel Baránek vystudoval historii a hebraistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Má doktorát z českých dějin a už přes pět let pracuje na Akademii věd. Stejnou vysokou školu vystudovala i jeho manželka. Společně vychovávají tři děti.
Daniel Baránek, pracovník Akademie věd Nejtěžší to bylo asi před rokem a půl, kdy mi skončily granty. V tom momentě mi sice na akademii nabídli, že mě dále budou zaměstnávat, ale ze svých peněz, které byly něco okolo 32 hrubého. Platíme nějakých 27 nájem a energie, tak prostě to nebylo na vyžití. Nakonec jsme tu situaci vyřešili tak, že jsem ve vědě zůstal jenom na poloviční úvazek a ten druhý poloviční úvazek dělám fakultního rozvrháře na ČVUT, kde ten příjem je stabilní, ta pozice je stabilní.
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu Ztrácíme prostě talenty z výzkumu nebo z akademické sféry jenom ve prospěch toho, aby se uživili tady a teď na nějakých běžných pozicích, které ale z dlouhodobého hlediska můžou být vlastně spíše zbytné.
Natálie Baránková, učitelka v mateřské školce, pracovnice v neziskové organizaci Moc mě mrzí, že se Dan nemůže věnovat vědě naplno. Vím, že by toho dokázal hodně a že se dlouho snažil to nějak jako prostě vykompenzovat, ustát po večerech, prostě vybojovat. Mrzí mě to a vlastně jsem spíš naštvaná. redaktor I Natálie Baránková opustila svůj obor. Je zaměstnaná na zkrácený úvazek v mateřské školce se speciální péčí a do toho pracuje pro neziskovku.
Daniel Baránek, pracovník Akademie věd Teď máme příjmy 70 čistého, ale díky různým přivýdělkům, ať už je manželka doučovala, anebo že…
Natálie Baránková, učitelka v mateřské školce, pracovnice v neziskové organizaci Jsem vedla třeba čtyři týdny příměstských táborů v létě, které byly prostě dobře placené a vlastně jsme z nich pokryli potom jeden rok kroužku.
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu, Alma Career Ty základní životní náklady na bydlení, potraviny, energie, tak oni jsou dneska typicky ve větších městech v České republice prakticky srovnatelné se západními zeměmi, ale příjmy lidí jsou třetinové v porovnání třeba s Rakouskem, Německem. A to je ten hlavní rozdíl.
Natálie Baránková, učitelka v mateřské školce, pracovnice v neziskové organizaci Hodně pracujeme, pracujeme oba dva. A kdyby se nám jednomu z nás něco stalo, tak najednou jakoby propadneme hrozně jako nízko, že vlastně pokryjeme všechny ty náklady rodinné, které se pojí životem prostě s třema dětma docela malýma, jenom si musíme hodně říct, co je důležité a co ne.
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu, Alma Career Pravděpodobně nejčastějším řešením toho, jak lidi špatně vycházejí se svými příjmy a mají nízké příjmy obecně, jsou přesčasy. To je nejběžnější řešení. 40 % lidí pracuje poměrně běžně přesčas, pro 27 % je to podstatná a nezbytná součást příjmu. Jinými slovy, tito lidé by se bez přesčasové práce proplacené neuživili. Druhým nejčastějším řešením je dodatečný příjem k hlavní práci. To má čtvrtina lidí, čtvrtina pracujících. S tím, že nějakých 16–17 % má opravdu druhé zaměstnání.
redaktor Tato žena, pro zachování anonymity jí říkejme třeba Klára, žije se svým manželem a třemi dětmi v obci nedaleko Rakovníka. Ona pracuje v družině, její manžel jako ostraha.
Klára, pracovnice v družině Bereme přesčasy a máme sezónní brigády. V současný době chodím do lesa sbírat žaludy. Obnáší to to, že každý den vstanu v šest hodin, vypravím děti, odvezu je do školy a do školky, jdu do lesa a tam sbírám do tý doby, než musím jít vlastně do práce. A za ty 2–3 hodiny si přivydělám třeba 600 Kč.
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu,
Alma Career Tohle se dá zvládat v relativně mladé populaci. Řádově 60 % lidí v týhle zemi je vlastně ve středním a vyšším věku. A tam ta schopnost mít druhou práci nebo velmi časté přesčasy, aby se vůbec uživili, bude klesat a velmi pravděpodobně se nám část lidí bude dostávat ještě do silnějších potíží a za dané peníze to nebude vycházet finančně.
Klára, pracovnice v družině Kolikrát už třeba na začátku toho měsíce, když nám přijdou ty výplaty, tak vím, že třeba nemůžeme s tím jako vyjít, takže už plánujeme jako, v čem se zkrouhneme. Manžel třeba teďko začal přespávat v práci, spí v autě, protože tím taky ušetříme hodně. A výdaje? Dohromady vlastně bez jídla a bez hygieny je to něco okolo 40 600 Kč.
Lucie Trlifajová, socioložka Velká část lidí, co jsou chudí, se vlastně velmi často jako snaží a tvrdě pracujou. A oni sami sebe nechtějí označovat jako ty chudý, protože to označení chudý je často spojený s lidma, který se jako nesnaží, berou dávky, zneužívají systém.
Lukáš Vyhnanovský, pracovník Armády spásy Mně přijde, že když si srovnou situaci těch našich klientů a naši, tak ten největší rozdíl je, že my máme nějaký velký sociální kapitál. My máme rodinu, která nás podporuje, tím pádem sami nejsme nějak ohrožení. Vlastně my se necítíme být chudí, že jsme nějak byli vychovaní k tomu, že žijeme nějak skromně.
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu, Alma Career Spíše je to nějaký tiše obecně přijímaný fakt, že takhle to má docela velká část lidí a je to vlastně normální, že nestačí příjem z jedné práce, že musí mít člověk přesčasy nebo přivýdělky. Ten podíl lidí je tak obrovský kolem třetiny, že je to vnímáno vlastně jako normální.
Klára, pracovnice v družině Nemyslím si, že bychom žili na hranici chudoby. Vím, jak jsou na tom někteří lidi špatně, třeba samoživitelky.
Saša Uhlová, novinářka Na pracující chudý jednak jako všichni kašlou a nikdo nezvedá to téma a jednak vlastně trochu kašlou oni sami na sebe, protože přes nějakou hrdost a neschopnost vlastně jakoby artikulovat to, co to jakoby má být: „Já pracuju a jak to, že se neuživím?“ To si myslím, že vlastně jakoby na tom není nic, za co by se člověk měl stydět. To není vlastně jeho chyba. Je to chyba prostě toho, jak je nastavená ta společnost. A dokud se o tom nebude mluvit, tak se to asi nezmění.
Lucie Trlifajová, sociální antropoložka, Centrum pro společenské otázky Velká část lidí u nás v krizový situaci se neobrácí na sociální stát nebo se obrací, ale ten stát mu nepomůže, a berou si půjčky. To znamená, já když přijdu o práci, abych doplatila bydlení, vezmu si půjčky. Rozbije se mi pračka, vezmu si půjčku. Většina lidí, když jsme tam měli výzkum, to nějakou dobu zvládá splácet, ale pokud přijde další krize, tak velmi lehce se to přehoupne do situace, že ten člověk není schopný splácet a dostává se do exekuce.
Eva, uklízečka Já svým způsobem jsem na sebe hrdá, že to ještě zvládáme, že vlastně nám nikdo nevyhrožoval, že nám vezme děti, protože nemáme na jídlo, neskončili jsme na ulici, furt se takhle snažíme, ale je mi to líto vůči těm dětem třeba.
redaktor Ani tato žena nechce být jmenována. Říkejme jí třeba Eva. Žije se svým manželem a čtyřmi dětmi v pronajatém bytě v Brně. Oba dva manželé pracují, Eva jako uklízečka na poloviční úvazek, aby se mohla postarat o děti. Její manžel je zaměstnán v nepřetržitém provozu v Kuřimi. Oba dva jsou v insolvenci.
Eva, uklízečka Já bohužel mám insolvence z minulosti, a to kvůli tomu, že jsem byla důvěřivá, hloupá a naivní. Manžel má vlastně insolvenci skrze dluhy, co jsme si brali na bydlení, vybavení domácností, ty kauce a ty nájmy, to bylo nejhorší. A tím vznikla ta největší půjčka. Potom to byly nějaký menší půjčky skrze to, že třeba na pět měsíců vypadla výplata dávek, nikoho to nezajímalo vůbec.
Lucie Trlifajová, sociální antropoložka, Centrum pro společenské otázky Každý člověk, který je v exekuci nebo insolvenci, je velmi pravděpodobně chudej nebo ohroženej chudobou. Zároveň naprostá většina lidí v Česku, který prochází procesem insolvence nebo jsou v exekuci, pracujou. Obrovský problém je, že ty částky, co lidé můžou legálně získávat ze mzdy, jsou extrémně nízký. A vůbec neodpovídají často ani částkám, který bysme mohli pokrýt náklady na bydlení pro domácnost, která je v nájmu. Eva, uklízečka Tak manžel vydělává 45 000 čistého a z toho se vlastně strhne ta insolvence, takže čistého mu přijde na účet 30–31 tisíc. Mám těch 6000–8000 taky čistého. Tady platíme nájem nějakých 27 500, zůstává nám vlastně po zaplacení nájmu a všech nutných výdajů -5000 měsíčně.
redaktor Rodina nakonec nekončí v minusu jen díky přídavkům na děti a příspěvku na bydlení, které prý dohromady činí zhruba 10 000 Kč. Pravidelně žádají o dotované obědy pro děti a o úlevu od školkovného. S potravinami jim pomáhá potravinová banka.
Eva, uklízečka Občas si rozmýšlíme, jestli koupíme mléko nebo vajíčka. Teď ani do normálních obchodů nejezdíme. Jezdíme do zlevněnky a nakupujeme ve zlevněnce, ale do klasického obchodu prostě je to nemožný.
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu, Alma Career U těch rodin nebo lidí, kteří jsou zatížený tou chudobou s tím, že nejsou schopni platit všechny výdaje, kór nějaké zbytné ve smyslu doučování zájmových aktivit a kroužků pro děti, tak se má ten problém tendenci replikovat a vidíme, že ta chudoba se de facto dědí.
Eva, uklízečka My nemáme kroužky, my nejezdíme na výlety, my nechodíme do zoologické zahrady, my nechodíme na koupaliště, nechodíme nikam. Buď děti jdou na hřiště, anebo sedíme prostě doma společně.
redaktor Eva vidí příčinu špatné situace hlavně v systému insolvenčních srážek. Má pocit, že i kdyby se snažili sebevíc, dokud nebudou mít insolvenci splacenou, nepolepší si.
Eva, uklízečka Manžel dělal přesčasy, abysme – počítali jsme s tím, že prostě má přesčasy, že to zvládne, že to bude prostě v pohodě, že prostě udělá si pár přesčasů. Jenomže bohužel jakýkoliv přesčas, cokoliv navíc, oni mu seberou.
Daniel Prokop, sociolog, PAQ Research A teďka není to všude takhle. Prostě v Dánsku, tam funguje třeba oddlužení tak, že si dohodnete podle vašich možností, kolik můžete vydělávat, tak vám určí „vy byste si měl vydělat 40 000 ve vaší profesi“, z toho se nastaví ty splátky a všechno nad to, co si vyděláte, je vaše, že se to už vůbec nesráží. A ti lidi jsou strašně motivovaný vlastně jakoby začít pracovat legálně, začít pracovat na maximum.
Lucie Trlifajová, sociální antropoložka, Centrum pro společenské otázky Druhý problém je situace, kdy je člověk v exekuci nebo insolvenci a zároveň čerpá sociální dávky. Sociální dávky se počítají z příjmu před exekučníma nebo insolvenčníma srážkama. Když začne mít vyšší příjem, dávky se mu snížej, ale ta částka, co mu zůstane, se nenavyšuje tak rychle, aby dorovnala ten pokles sociálních dávek. Navýšení příjmů může být velmi často finančně nevýhodný.
Daniel Prokop, sociolog, PAQ Research Hlavní faktor výsledků voleb bylo, že se mobilizovaly ty chudší regiony a byla ta vysoká účast. Hodně hlasovalo proti pětikoalici a hodně často pro hnutí ANO. A to vlastně jakoby už ty středopravý liberální strany nemůžou porazit tou podporou v těch městech bohatých. Eva, uklízečka Já jsem volila SPD.
ukázka Dejme mladým šanci… ukázka …na vlastní bydlení.
Eva, uklízečka Rozhodovala jsem se mezi Motoristama, ANO a SPD. A tak jsem si říkala, že ANO to má jasný, Motoristi nevím, tak jsem to dala SPD. Dopadlo to, jak to dopadlo a doufám, že to bude lepší.
Daniel Prokop, sociolog, PAQ Research Ještě v těch datech vidíme, že se odkláněli v posledních čtyřech letech od vládní koalice voliči, kteří zchudli během té ekonomické krize, a zároveň se mobilizovali neúčastníci. Pokud na ně dopadla ta krize, tak ti lidi, kteří nevolili v roce 2021, tak hodně často teďka přišli k volbám. Takže ta ekonomika jako hraje roli. Je to jedna ze zásadních věcí pro to, jak volíte a jestli jdete k těm volbám nebo ne.
Jiří Pehe, politolog Víme z celé řady sociologických průzkumů, že lidé, kteří jsou chudší, tak mají tendenci volit v současnosti strany spíše populistické nebo dokonce krajně pravicové, protože si představují, že ta strana, která slibuje rychlou nápravu, jim z té jejich tíživé situace pomůže.
Eva, uklízečka Mě přesvědčilo to SPD v tom, že by umožnili, že by se vlastně, co se dávek týče, tak počítali příjmy až po veškerých srážkách, insolvencí a exekuci. A já v to doufám, že snad by aspoň tohle vlastně pro nás mohlo být. A to by nám pomohlo, to by nám ulevilo.
Klára, pracovnice v družině Byla jsem volit a volila jsem jako vždycky Piráty. Líbí se mi, že se zaměřují prostě i na ty menší věci.
Jiří Pehe, politolog Ne všichni lidi, kteří jsou postiženi chudobou, tak volí extremisty nebo populisty. Dost často to souvisí také se vzděláním, s tím, kde ti lidé žijí a s čím se srovnávají.
Lukáš Vyhnanovský, pracovník Armády spásy Myslím si, že většina kolegů primární, co řeší, je: „Volme stranu, která přemýšlí sociálně.“ Pro mě to jsou Piráti, ale tím neříkám, že jiný strany tohle nemají. Je to nějaká moje volba.
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu, Alma Career V posledním roce se situace poměrně rychle začala zlepšovat, ale je potřeba si uvědomit, že my teprve překonáváme ty předchozí propady reálných příjmů. Dá se očekávat, že až na konci letošního nebo počátku příštího roku většina lidí bude mít reálné příjmy vyšší než na počátku roku 2021.
Lucie Trlifajová, sociální antropoložka, Centrum pro společenské otázky Pokud máme velkou část společnosti, která má pocit, že i když vydělává, tak nedosáhne na důstojný život, tak to velmi snižuje důvěru v demokracii, ve veřejný instituce a v nějaký pocit zastoupení. Ta společnost dneska začíná být čím dál víc polarizovaná. Roste tady význam stran, který dlouhodobě třeba nevidí naši budoucnost v Evropský unii, nekloní se k nějakým demokratickým principům. A tohle to se v čase vlastně jako může ještě akcelerovat.
Klára, pracovnice v družině Jako myslím si, že se tady nežije špatně, ale že se člověk musí prostě otáčet. Je to na každém z nás, jakým způsobem se do toho opře. A jako peníze se určitě dají tady vydělat.
Eva, uklízečka Doufám, že jednou bude líp. Štěstí nám přináší ty děti, že jo, úsměv, radost, a to člověk zapomene na všechno trápení na chviličku.
Lukáš Vyhnanovský, pracovník Armády spásy Kdyby teď za mnou někdo přišel a dal mi 25 milionů, já vlastně nevím, co bych udělal. Jako první, co mě napadá, je, že bych ty peníze dal do služeb, ale třeba bych si řekl „teď mám prachy a začnu si žít“, já nevím.
Přidejte odpověď